Focení je hodně široký pojem;
a do této oblasti spadá spousta zajímavých témat...
... pro ty, které trápí běžné zkratky nebo cizí slova
... jednoduché věci, které si u focení nepřipouštíte
...maličkosti které vám pomohou při focení
...necháte se fotit, klidně, ale...
JAK TO VIDÍM JÁ
Co se vám vybaví, když se řekne "fotka"? Ten kousek papíru, který vám připomene někoho blízkého nebo jen vzpomínka z dovolené. Příběhy v několika po sobě jdoucích obrázcích a nebo zvětšenina na zdi zvýrazňující váši zručnost s fotoaparátem. I mnoho dalších použití má fotografie, ale jak vznikají, kde se rodí, kdo je pořídil a jak to dokázal?
Jako první si vybavím pořizovatele fotek. Je jím na jedné straně člověk, který se k focení dostal díky škole. Je to poměrně malé procento lidí, kteří když si zvolí školu fotografie tomu nakonec propadnou tak, že je to jejich koníček v tom pravém slova smyslu. Takový člověk umí udělat velice dobrou fotografii, moc dobře rozumí tomu co dělá, snad jen to nadšení a nápaditost jsou trochu potlačené. Opakem jsou lidé, kterým se nedostalo školy tohoto zaměření a o fotografii se učí sami z různých návodů, knih a nebo stylem "pokus-omyl". U těhto lidí je zpravidla díky jejich koníčku (fotografování) natolik velké nadšení, že i s málo zkušenostmi a vědomosti z této oblasti experimentují a nafotí mnohdy velice zajímavé a skvělé fotky.
Každý koníček je v dnešní době finančně náročný a nemůže rybář tvrdit že horolezec nebo ciklista mají koníčka levnějšího. Fotografování je na tom stejně. Tak jako se na kus klacku se silonem dá chytit slušný úlovek tak se dá i obyčejným či starým foťákem pořídit dobrý snímek. Všichni se ale shodneme na tom, že s dražším vybavením to jde prostě líp. Všiml jsem si také na různých internetových stránkách, že je na předních místech hodnocení většinou fotografie pořízená z míst kam člověk musí lodí, letadlem či dokonce s horolezeckou výbavou a to určitě "normální smrtelník" podstoupí jen výjmečně, protože už jen výdaje na cestování jsou nemalé. Prostředí potom hodně ovlivní celkovou kompozici fotografie. Není to samozřejmně pravidlem a naštěstí jde i u nás pořídit hodně krásných snímků, ale ten "souboj" jako by tu visel v povzdálí.
Na fotografii jako takovou se dívám ze dvou stran. Na straně jedné je fotografovaný objekt či prostor a na té druhé je způsob pořízení snímku. Někdy se podaří vyfotit úplně "jednoduše" krásnou věc, která udělá fotku hezkou a přitom stačilo jen zmáčknout spoušť foťáku. Často získáme takové snímky právě při cestování do zahraničí na místa, která jsou pěkná už samy od sebe. Na druhé straně je to způsob, kterým fotografii získáváme. Jde o to, že máme čas a chceme udělat dobrou fotku. Naplánujeme si focení a nevadí nám počkat si na ten správný okamžik (na stmívání, červánky aj.), nachystáme si stativ, našroubujeme si filtry a nastavíme si precizněji fotoaparát. Většinou získáme obyčejné až nezajímavé prostředí či věc ve velice zvláštním okamžiku a nebo tyto "věci" zabereme z jiných úhlů.
Někdy mi fotka přijde "umělá". Znáte to když v jedné ruce držíte foťák a druhou "na rychlo" odsunete židli, která zavazí nebo naopak postavíte láhev dobrého pití do záběru aby to líp vypadalo. To je ono naaranžování. Můžu fotit modelku a říkat jí "trochu pootočit", "bradu výš" a nebo se jen pohybovat mezi lidmi a najít si ten správný postoj na člověku kterého fotím. Fotografovaná scéna je na tom stejně. Často se pozastavím nad snímkem, kde je těžké rozeznat, zda-li autor věci na snímku nachystal než je vyfotil a nebo ho zaujalo ono rozestavění předmětů, které ho lákaly je zachytit svým aparátem.
Fotky mě doprovází celý život a doufám ještě dlouho budou. Kolem vás je určitě taky spousta fotek, ale kdo z nás je bere jako knihu ze které se dá číst celý příběh...